Případové studie

Předmětem této případové studie je patnáctiletý valach s úspěšnou sportovní minulostí v parkurovém skákání na úrovni Grand Prix. V posledních letech ho trápí kašel, který je jedním z důvodů, proč se už aktivně neúčastní závodů na vrcholové úrovni. Při tréninku se jen obtížně uvolňuje a často vykazuje úzkostné reakce. Přestože se majitelé koně po více než tři roky velmi pečlivě řídili veškerými pokyny veterinárního lékaře a svědomitě upravili celý jeho management, nedošlo bohužel ke zmírnění příznaků natolik, aby se mohl vrátit do sportovní zátěže.

V současné době stojí na bezprašné podestýlce, dostává napařované seno nebo senáž a chodí do travnatého výběhu bez vydupaných a prašných míst. V teplejších měsících je ježděn pouze během chladnějších částí dne. Ve dnech, kdy kolem jeho výběhu probíhají zemědělské práce, zůstává zavřený v boxu, aby nebyl vystavován nadměrnému prachu. V minulosti mu majitelé ve snaze ulevit od kašle a dýchacích potíží aplikovali také náplast na nozdry. V současné době je už nadále nepoužívají. Kůň také pravidelně podstupuje inhalační terapii s minerální vodou. Během případové studie bylo používání inhalátoru záměrně přerušeno, aby bylo možné vyhodnotit samotný účinek techniky Equine Breathing.

V den, kdy jsme vyhodnocovali závažnost příznaků, měl kůň obzvláště špatný den. Během práce pod sedlem zakašlal celkem 11krát, přičemž se kašel neomezil pouze na první naklusání, ale opakoval se několikrát v průběhu celé tréninkové jednotky. Jeho dech byl namáhavý a slyšitelný. Kůň projevoval úzkost a pohyboval se ve zřetelném napětí. Hlavu a krk nesl vysoko zvednuté, jeho hřbet byl ztuhlý a nepružil. Jak trénink postupoval, spěchal stále více dopředu. Nakonec se lekl křoví lemujícího jízdárnu. Nedostatky vykazovala také biomechanika pohybu zádě, které chyběla plynulost a pravidelnost. Jezdkyně podotkla, že laicky řečeno kůň občas „ztratí levou zadní nohu“.

K prvnímu průlomu došlo hned během prvního týdne praktikování Equine Breathing. Kůň přestal kašlat. Stačila k tomu pouze TŘI sezení. Jezdkyně byla nadšená. Celé roky kůň kašlal při každém prvním naklusání. Někdy to bylo horší, jindy lepší, ale kašel se přinejmenším při prvním naklusání objevil vždy. V následujících týdnech se kašel v některých dnech vracel, jeho intenzita však postupně klesala. Během posledního týdne zakašlal pouze jediný den, a to jen jednou. To ukazuje, jak účinná dokáže tato jednoduchá technika být. Je však důležité poznamenat, že vymizení příznaků představuje teprve začátek procesu uzdravování. Pokračování v Equine Breathing je nezbytné, aby se zahojila i ta poškození, která nejsou na první pohled patrná. A to může nějakou dobu trvat.

Koncem druhého týdne jezdkyně zaznamenala výrazný pokles úzkosti a napětí. Kůň na tom byl tak dobře, že se s ním rozhodla poprvé v životě vyjet ven do terénu. Dříve by to nebylo možné, protože býval velmi lekavý a neklidný a hrozilo, že se splaší.

Během následujících týdnů postupně klesalo jeho skóre napětí a úzkosti. Zlepšil se natolik, že se nelekl, ani když během vyjížďky vyskočil z křoví jelen a běžel vedle nich. Jen zvedl hlavu, podíval se na jelena a pokračoval dál ve stejném chodu i tempu. Nedošlo k žádnému zběsilému cvalu ani k panickému úprku. 

Po čtyřech týdnech vykazoval jeho nervový systém lepší schopnost seberegulace a nižší náchylnost k přehnaným reakcím. Po rozrušení se dokázal mnohem rychleji uklidnit. Může se to zdát jako maličkost, ale i taková běžná věc, jako je tréninková hůlka s praporkem, představovala pro tohoto koně velký problém. Při práci ji nebylo možné použít, protože u něj vyvolávala silnou úzkost. Dnes už ji lze používat k cílené komunikaci bez jakýchkoli negativních reakcí ze strany koně.

Čtvrtý týden se nesl ve znamení většího sebeuvědomění a zkoumání vlastního těla. Během dechových cvičení si začal hlouběji uvědomovat své tělo. Bylo fascinující pozorovat drobné i větší pohyby, které u něj během Equine Breathing probíhaly, a následně sledovat, jak se lepší sebeuvědomění promítalo do jeho pohybu, pohybových vzorců i držení těla. Jezdkyně uvedla, že jeho přechody byly výrazně lepší a plynulejší.

Během vypracovávání případové studie jsem byla svědkem mnoha fascinujících momentů. Jako příklad může posloužit situace, kdy jezdkyně popisovala problémy s nacváláním doprava při práci ze země. V průběhu následujícího sezení Equine Breathing kůň opakovaně zvedal a pokládal pravou hrudní končetinu, zatímco jemně pohyboval levou pánevní končetinou. Také jsem si všimla, že lehce přenášel váhu zleva doprava, přičemž více zatěžoval levou hrudní končetinu a houpal se znatelněji doleva. Vzhledem k tomu, že cval doprava začíná levou pánevní končetinou a pravá hrudní končetina je vedoucí končetina, přemýšlela jsem nad souvislostí s pohyby, které se u koně objevovaly během dechového cvičení. Zajímavé je, že se cval na pravou ruku během následujících tréninků zlepšil natolik, že byl nakonec lepší než ten doleva.

To byl jen malý příklad z řady úžasných okamžiků, zážitků a proměn, kterých jsem byla svědkem. Posledních několik tréninků navíc přineslo výrazné zlepšení biomechaniky pohybu pánve a pánevních končetin. Jezdkyně uvedla, že v několika posledních trénincích nezaznamenala, že by kůň „ztratil levou zadní nohu“. Fascinující je, že jsem si během praktikování Equine Breathing opakovaně všimla, jak s touto zmiňovanou levou pánevní končetinou různě pohybuje.

V pohybu mu začal volně pružit hřbet. Hlavu a krk uvolněně vytahuje jako teleskop dopředu a přiměřeně dolů. Začal lépe zapojovat závěs hrudníku a pohyb zádě získal plynulost a pravidelnost, které mu zpočátku chyběly.

V neposlední řadě kůň přibral na váze, přestože nedošlo ke změně krmné dávky ani režimu krmení. Jezdkyně v žertu poznamenala, že se kůň napohled celý „nafoukl“ a vyplnil. Domnívám se, že to bylo způsobeno zásadními změnami v jeho fyziologii.    

kašlání

5 – Kašle ve stáji nebo na pastvině i bez pracovní zátěže.

      Namáhavě dýchá ve stáji nebo na pastvině i bez pracovní zátěže.

4 – Kašle ve stáji nebo na pastvině ve dny pracovní zátěže.

      Namáhavě dýchá při práci ze země nebo pod sedlem.

      Kašle několikrát během tréninku, přičemž se kašel neomezuje jen na prvotní naklusání.

3 –  Ve stáji ani na pastvině nekašle. Neprojevuje se u něj žádné namáhavé dýchání, avšak při práci kašle více než 6krát.

2 – Při práci kašle 3 – 6krát, přičemž se kašlání většinou omezuje jen na prvotní naklusání.

1 – Při práci zakašle jen 1–2krát, a to během prvotního naklusání.

0 – Nekašle vůbec.

Úzkost a napěti

5: kůň je v napětí 81 – 100% pracovní jednotky

4: kůň je v napětí 61 – 80% pracovní jednotky

3: kůň je v napětí 41 – 60% pracovní jednotky

2: kůň je v napětí 21 – 40% pracovní jednotky

1: kůň je v napětí 1 – 20% pracovní jednotky

0: kůň je po celou dobu pracovní jednotky uvolněný

Pro jednotlivé příznaky jsem stanovila škálu hodnocení, kde skóre 5 představovalo nejhorší stav a skóre 0 znamenalo úplnou absenci symptomů. Každý den jsem pak vyhodnocovala intenzitu kašle a úzkosti, abych mohla sledovat jejich změny v průběhu čtyř týdnů.

Graf znázorňuje postupný ústup příznaků. V průběhu čtyř týdnů kleslo počáteční skóre z hodnoty 5 na úroveň 0 až 1.